Podnikatel smolař
Pustil se do nakladatelství, tiskárny a písmolijny. Všechno zkrachovalo. Dluhy ho pronásledovaly celý život – psal hlavně proto, aby je splácel.
Kritický realismus · Francie 19. století
O penězích, lakotě a lásce, která neměla šanci
PřipraviliDaniel Brož · Matyáš Kraft · Václav Chott
Pustil se do nakladatelství, tiskárny a písmolijny. Všechno zkrachovalo. Dluhy ho pronásledovaly celý život – psal hlavně proto, aby je splácel.
Psal v noci, často 15 hodin v kuse, oblečený v bílé mnišské kutně. Silná káva ho držela vzhůru – a zničila mu zdraví.
Dopisoval si s polskou hraběnkou Evelínou Hańskou. Vzali se v březnu 1850 – jen pět měsíců před jeho smrtí.
Zemřel vyčerpaný v 51 letech. Nad jeho hrobem na pařížském hřbitově Père-Lachaise promluvil Victor Hugo.
„Historikem měla být francouzská společnost, já jsem měl být jen jejím sekretářem.“ Balzac, Předmluva k Lidské komedii (1842)
tichá, zbožná, zastrašená
bednář boháč a starosta · lakomec
čistá, obětavá · bohatá, ale sama
švihák cynický zbohatlík
věrná až do konce
nápadníci – jde jim o věno
Félix Grandet je nejbohatší muž v kraji, ale manželku a dceru drží v chudobě a izolaci.
Na Evženiiny narozeniny přijede bratranec Karel. Veze strýci otcův dopis – netuší, že v něm otec oznamuje bankrot a sebevraždu.
Evženie se do Karla zamiluje. Před jeho odjezdem do Indie mu tajně dá své zlaté mince, on jí svěří zlaté pouzdro s portréty rodičů. Slíbí si věrnost.
Na Nový rok chce otec vidět Evženiino zlato. Když zjistí, že zmizelo, zavře ji do pokoje o chlebu a vodě. Matka ze žalu onemocní.
Po matčině smrti (1820) přiměje otec Evženii, aby se vzdala dědictví po ní – i smrt manželky je pro něj obchod.
Na smrtelné posteli se pokusí uchvátit pozlacený krucifix, který mu kněz podává k políbení. Evženie zdědí asi 17 milionů franků.
Karel se vrací z Indie bohatý a cynický. Chladným dopisem se rozloučí, vrátí jí zlato i s úroky a žení se se šlechtičnou kvůli titulu.
Evženie zaplatí dluhy Karlova otce a vdá se za předsedu soudu Cruchota de Bonfons (manželství jen formální). Brzy ovdoví, žije skromně a pomáhá chudým.
Má všechno zlato, po kterém toužil otec – a nic z toho, po čem toužila ona.
Lakota zotročí toho, kdo hromadí, a zničí ty, kdo žijí kolem něj.
Filozofický román s kouzlem: kůže splní každé přání, ale pokaždé se zmenší – a s ní se zkracuje život majitele.
Bývalý výrobce těstovin obětuje celé jmění dvěma nevděčným dcerám a umírá v bídě. Mladý Rastignac poznává krutá pravidla Paříže.
Venkovský básník Lucien de Rubempré jde dobýt Paříž a zjistí, že literatura i noviny jsou jen obchod.
Pokračování Ztracených iluzí: propojení podsvětí, finančníků a vysoké společnosti. Vrací se zločinec Vautrin.
Dále například
Čítanka, str. 59 · Evženie Grandetová (1833)
Dceruško, řekl Evženii, kdyby ses místo podpisu této listiny, jejíž registrování by stálo moc peněz, chtěla krátce a dobře vzdát dědictví po své drahé nebožce mamince a spolehnout, co se budoucnosti týče, ve všem všudy na mne…, byl bych radši. Dával bych ti měsíčně hezkou rentičku jednoho sta franků. Vidíš, mohla by sis z toho zaplatit mší, kolik bys chtěla…
Roku 1826 její otec, cítě tíhu churavosti, byl nucen zasvětit ji do tajemství svých pozemských statků a doporučoval jí, aby se v nesnázích obracela vždycky na notáře Cruchota, jehož poctivost znal. Potom ke konci tohoto roku byl stařec ve věku dvaaosmdesáti let stižen ochrnutím a to rychle postupovalo… Od rána se dával vozit sem a tam od krbu svého pokoje ke dveřím pracovny asi plné zlata. Seděl bez hnutí, ale prohlížel si úzkostlivě všechny, kteří ho přišli navštívit, a díval se na okované dveře. Musili mu vysvětlovat příčinu sebemenšího šramotu, který zaslechl v domě; a k velkému údivu notářovu slyšel i zívání psa na dvoře… Chtěl sedět u krbu přede dveřmi své pracovny. Tahal na sebe a ovinoval kolem sebe všechny přikrývky, které mu dávali, a říkal služce Nanon: Přitiskni to na mne, přitiskni, ať mě neokradou!
Čítanka, str. 59 · pokračováníPřeložili J. a R. Pochovi
Když mohl otevřít oči, do nichž se soustředily všechny zbytky jeho života, obracel je hned k pracovně, kde ležely jeho poklady, a říkal dceři hlasem, který prozrazoval jakýsi šílený strach:
Jsou tam? Jsou tam?
Jsou tatínku.
Dej pozor na zlato… polož to zlato přede mne!
Evženie mu rozložila louisdory na stůl a on celé hodiny setrvával s očima upřenýma na louisdory jako dítě, které začíná pozorovat a dívá se hloupě stále na týž předmět. A jako dítěti i jemu uklouzl namáhavý úsměv.
To mě hřeje! říkal leckdy a na jeho tváři se objevil výraz blaženosti.
Když ho přišel farář zaopatřit, jeho oči, zdánlivě už několik hodin mrtvé, oživly při pohledu na kříž, na svícny a stříbrnou kropenku, na kterou se upřeně díval; a jeho hrbol na nose se tentokrát naposled pohnul. Když kněz přiblížil k jeho rtům zlatý kříž, aby umírající políbil obraz Kristův, mávl strašně rukou, jako by jej chtěl chytit, a toto poslední vzepětí sil ho stálo život. Volal Evženii. Neviděl ji, ačkoliv klečela před ním a zkrápěla svými slzami ruku již chladnoucí.
Tatínku, požehnej mi! prosila ho.
Dobře o všechno pečuj. Vydáš mi z toho počet tam nahoře! řekl jí – a tím posledním slovem dokázal, že křesťanství je asi náboženstvím lakomců.
Které z postav francouzské literatury se Grandet podobá? V čem je nový, odlišný?
OdpověďHarpagonovi z Molièrovy komedie Lakomec. Harpagon je komický a přehnaný, Grandet realistický a strašidelný: zbohatlík nové doby, jehož lakota zničí celou rodinu.
Shrňte rysy Balzacova způsobu typizace a charakteristiky postav.
OdpověďTypické postavy v typických okolnostech, ovládané jednou vášní. Charakterizuje je popis zevnějšku a prostředí, řeč i činy; formuje je doba a peníze.
V čem a proč je zakladatelem kritickorealistického románu tzv. encyklopedického typu?
OdpověďLidská komedie: asi 90 propojených děl a přes 2 000 vracejících se postav – celá společnost jako v encyklopedii. Chtěl ji popsat soustavně jako přírodovědec živočišné druhy.
Otázky z čítanky, str. 59
Jak lakota Félixe Grandeta poznamenala jeho ženu a dceru?
OdpověďMatka žije ve strachu, onemocní a umírá. Evženie žije v chudobě a izolaci, za dar Karlovi ji otec zavře o chlebu a vodě – i jako dědička pak zůstane osamělá.
Jak a proč se změnil Karel od příjezdu do Saumuru po návrat z Indie?
OdpověďZ rozmazleného, ale citlivého mladíka se v Indii stane bezcitný obchodník (i s otroky). Změnily ho peníze a touha po postavení – Evženii opustí kvůli titulu.
Které znaky realismu v románu najdete? Uveďte aspoň dva.
OdpověďDetailní popisy prostředí, typické postavy (typizace), peníze jako hybatel děje, vliv doby a společnosti, kritický pohled, vševědoucí vypravěč.
BonusByla Evženie na konci šťastná, když měla všechno zlato světa?
Merci beaucoup!
Máte nějaké otázky?